Sníh dělá problémy
Jaromír Pospíšil a Pavel Mrzena působili za minulého režimu dlouhá léta jako instruktoři lyžařské školy při TJ Lokomotiva Teplice. Po revoluci využili možnosti a vytvořili si lyžařskou školu dle svých představ. 1. ledna roku 1990 tedy zakládají Lyžařskou školu Snow, jako jednu z prvních soukromých lyžařských škol v republice a první v našem regionu. Vybrali si několik kamarádů, o kterých věděli, že jsou jednak dobrými lyžaři a také, že mají smysl pro humor a umí pracovat s dětmi.
Prvního ročníku, který proběhl v roce založení, se zúčastnilo 27 dětí. „Začali jsme tak, že tehdy široko daleko nikde nebyl sníh, ale my jsme jezdili na Bouřňák lyžovat. V prostoru, kde dnes stojí větrné elektrárny, napadlo trochu sněhu a protože to bylo z návětrné strany a před lesem, tak se tam sníh hromadil a udržel. Rolbou jsme upravili takovou širokou závěj a na té jsme odjezdili první ročník,“ vzpomíná na začátky Jaromír Pospíšil. Problémy se sněhovými podmínkami provázejí školu, která působí v lyžařském centru Bouřňák, vlastně po celou historii. Během dvaceti let se čtyřikrát z důvodu nedostatku sněhu nepodařilo kursy dokončit. Naposledy se tak stalo v roce 2007.
Na sjezdovce s dudlíkem
Na Bouřňáku škola nejvíce využívá tzv. Údolíčko, kde je dětský vlek a kopec má ideální svah pro výuku začátečníků. Poslední tři sezony otevírají i školku pro nejmenší děti od 3 let. Školka cvičí v prostoru, kterému se říká Za potokem, což je část vlevo směrem k turistické sjezdovce. „Vůbec nejmladší holčičce, která kurs absolvovala, bylo dva a půl roku a jezdila na lyžích občas s dudlíkem. Letošního ročníku se zúčastňuje stejně stará Nina Tetřevová, tentokráte bez dudlíku,“ říká Mrzena. Zájem o školku je rok od roku větší, letos mají již padesátku předškoláků. Zkušenější frekventanti využívají všechny ostatní sjezdovky včetně obávaného Slalomáku.
Od začátku nového milénia se kromě klasických sjezdovek vyučuje také jízda na snowboardu. Módní vlna, ale zřejmě polevuje, rekordní zájem byl v roce 2007, od té doby počet zájemců o jedno prkno stále klesá. Souvisí to také s masivním nástupem carvingových lyží. K vytvoření carvingového družstva je potřeba, aby se jednalo o zdatnější lyžaře, takže zatím nejsou carvingy ve škole příliš zastoupeny. K výuce této techniky se využívá Hrobská sjezdovka. Škola vyučuje podle metodiky Svazu lyžařů ČR, kde jsou všechny techniky výuky směřovány k přechodu na carvingové lyže.
Ghaňan na snowboardu
Lyžařská škola Snow ovšem nevyučuje pouze děti. Do kursů pro dospělé nastupují zejména rodiče, jejichž děti se také učí. Svoji roli hraje i to, že nechtějí zůstat pozadu za svými ratolestmi. Počet dospělých se zatím ani zdaleka nepřibližuje dětským zájemcům. V letošním ročníku jsou pouze tři ženy a dva muži. Dospělým se věnuje učitel lyžování Václav Brůžek.
Kuriozitou dospěláckého kursu byl bezesporu nejvzdálenější účastník, který pocházel až z africké Ghany. Jeho londýnský zaměstnavatel jej vyslal na stáž do Prahy. Ghaňan si školu našel na internetu a absolvoval jí se zaměřením na snowboard. „Byl hrozně milej, samej úsměv a bral to s nadhledem,“ říká o exotickém žáku Pospíšil a dodává, že letos se tento žák přijel na své bývalé učitele na Bouřňák podívat a na snowboardu docela válel.
Instruktorka z Arkádie
Z původních sedmi instruktorů, včetně majitelů se tým školy rozrostl na téměř padesátku spolupracovníků včetně tří učitelů lyžování a dvou lektorů Svazu lyžařů ČR. Cvičitele a instruktory si povětšinou vychovávají sami, nezřídka i z řad bývalých žáků.
Zvláštností mezi instruktory je devětadvacetiletá Zuzka Kučerová, bývalý klient teplické Arkadie. Zuzka uměla jezdit na běžkách, ale než se seznámila s majiteli školy, na sjezdovkách nikdy nestála. Důvodem byla domněnka, že Zuzka vzhledem ke svému postižení nebude moci používat vlek. Zuzka prošla kursem, začala perfektně sjíždět Údolíčko a vlek pro ni také nebyl problém. Dnes pomáhá pod dohledem zkušených cvičitelů, vede si perfektně a je platným členem lyžařské školy. „Jsem strašně ráda, že jsem se k téhle práci dostala. Málokdo, komu se třeba stane vážný úraz, nebo je jinak postižený, se k něčemu takovému dostane. Mám pocit, že je pro děti důležité, aby se naučili dobře lyžovat, je to úžasný sport a myslím si, že děti to opravdu moc baví,“ libuje si Zuzka a majitelé školy dodávají, že na rozdíl od nich ještě nikdy nezaspala.
Eskymácké bonbóny nezahřály
Dnes je Snow největší lyžařskou školou v Krušných horách. Jubilejní ročník má rekordní počet 135 žáků. Škola probíhá v osmi lekcích o čtyřech víkendech. Většinou její cyklus přerušují jarní prázdniny. Den začíná ráno v osm v Teplicích na parkovišti, kde jsou připraveny autobusy, zajišťující svoz frekventantů i cvičitelů do Mikulova. Doprava autobusem je v ceně kursu a je nutná už vzhledem ke stále narůstajícímu počtu absolventů školy. Při individuální dopravě by pravděpodobně nastal v lyžařském centru totální dopravní kolaps, i tak poslední dva roky řídí odjezdy autobusů příslušníci Policie ČR. „Snažíme se výuku odlehčit a děti motivovat. Před několika lety byla dost krutá zima, měl jsem v kapse nějaké bonbóny, které jsem ještě nerozbalil. Abych děcka navnadil, vymyslel jsem, že to jsou eskymácké bonbóny proti zimě a rozdal je. Pak jsme vyjížděli nahoru pomou, já jel jako poslední a viděl jsem, jak jsou cestou bonbóny vyplivané. Divil jsem se proč, a když jsem sjel svah dolu, taky jsem ho zkusil a okamžitě vyplivnul, protože byl příšerně mentolový a v té zimě to fakt nebylo dobré,“ vzpomíná na úsměvnou historku instruktor Pavel Pospíšil.
Poslední víkend pak přináší jiný bonbónek v podobě sobotních závodů a nedělního karnevalu. Karneval má každý rok jiné téma a v maskách jsou nejenom děti, ale také všichni instruktoři. Součástí je soutěž o nejlepší i nejhorší masku. Karneval je velkou motivací a cílem, ke které směřuje vlastně celá výuka.
O tom, že model výuky má smysl, svědčí to, že mnoho dětí se do lyžařské školy vrací. Někteří absolvovali šest i více ročníků. Typickým příkladem je Klára Kunčická, která začínala jako malá žačka, ve čtrnácti letech přešla na snowboard a po čtyřech letech se stala instruktorkou jízdy na snowboardu. Za dvacet let trvání škola naučila lyžovat na patnáct set dětí a několik desítek dospělých.
Vlekaři mají trpělivost
Lyžařská škola spolupracuje s celou řadou dalších subjektů. „Velmi dobrá spolupráce je s půjčovnami. Stává se, že děti občas zapomenou hůlky, nebo jinou výstroj a nikdy se nám nestalo, že by nám v půjčovně u sjezdovek nepomohli,“ začíná kapitolu o technickém zajištění školy Pavel Mrzena. Podobné je to i se servisem lyží a vázání. Skvěle spolupracuje škola také s Horskou službou, kterou využívají zejména při úrazech. Ty samozřejmě k výuce lyžování občas patří. Mezi instruktorkami jsou i profesionální zdravotní sestry, které si vědí rady při běžných drobnějších karambolech. Nejvážnějším úrazem byla ošklivá zlomenina nohy hned ve druhém ročníku školy. Vážnost úrazu tehdy souvisela se špatným vázáním, které se už dnes nepoužívá. Od zahájení výuky na snowboardech přibývají zlomeniny zápěstí. „Musím říci, že v posledních letech stoupá ukázněnost dětí a značně se zlepšuje technické vybavení, proto úrazů stále ubývá,“ pochvaluje si Mrzena. Nejužší spolupráce je samozřejmě se Sportcentrem Bouřňák, které škole vychází po všech stránkách vstříc. „Kvitujeme hlavně trpělivost obsluhy vleků, zejména se začínajícími snowboarďáky bývají občas problémy,“ říká o spolupráci s provozovatelem areálu Pavel Mrzena.
Jednou ročně pořádá LŠ Snow prodloužený víkend v rakouských Alpách, zaměřený na výuku zdatných lyžarů na carvingu, včetně fun carvingu, který se běžně nevyučuje. Poslední dva roky probíhá výuka také v němčině, ruštině a angličtině. Zejména ze strany německé klientely je zaznamenáván stále větší zájem a škola má snahu o co největší podchycení návštěvníků z druhé strany Krušných hor.
Diskutujte (0 příspěvků) Závazná pravidla pro diskuse